Kdykoliv se nám lidem nedaří tak dobře, jak bychom si to přáli a představovali, svádíme to s oblibou na někoho jiného. A ať už se nám nedaří v čemkoliv, jsou tu dokonalými obětními beránky politici. A čím výše tito sedí, tím oblíbenějším terčem kritiky jsou. Někdy se nám lidem nedaří finančně nejlépe. Asi bychom měli změnit zaměstnání, zapracovat na sobě nebo si sehnat nějaký přivýdělek, jenže do toho se nám nechce, na to jsme moc pohodlní. A než abychom si tedy zajistili další příjmy ze své práce nebo se uskromnili, obviníme jednoduše vládu z toho, že nás lidi ignoruje nebo dokonce diskriminuje.
Někdy nebydlíme tak, jak bychom si přáli. A než abychom si šetřili nebo se smířili s něčím levnějším a nedokonalejším, pranýřujeme vládu, že to ona může za drahotu a nedostupnost bytů a domů. Někdy se cítíme nedocenění. Kdekdo si myslí, že by mu měli ostatní víc naslouchat a řídit se podle něj. A když někoho takového okolí neakceptuje tak, jak by si to tento představoval, hned za to může vláda, která dopustí diskriminaci. Třeba z etnických, třeba z rasových nebo jiných důvodů. Kolik jenom lidí nadává na naši vládu, že pomáhá ukrajinským uprchlíkům, a ne vlastním lidem! A nic nepomáhají ani fakta o tom, že se naší zemi ukrajinští uprchlíci jako celek vyplácejí, že jsou jejich odvody státu větší než to, co naopak od státu dostávají.
Stěžujeme si, jak špatně se žije našim důchodcům, případně nám důchodcům. A kritici mohou být rádi, že vláda nereaguje adekvátně. Kdyby dostali důchodci jen to, na co důchodový systém má, šli by o žebrácké holi. A kolik by jenom bylo zlé krve, kdyby politici lidem připomněli, že už před víc než třiceti lety tehdejší politici a ekonomové varovali, že si mají lidé na důchod i sami šetřit, že jim ten státní nebude stačit! Ale vláda je tu, aby řídila stát jako celek. A byť její práce často také nestojí za nic, měli bychom si nejprve zamést před vlastním prahem, než začneme ze svých problémů obviňovat ji.