Není tomu totiž tak dávno, kdy účelová veřejná vystoupení podnikatele Andreje Babiše, ve kterých tepal prohnilost politických stran a korupční chobotnici, posloužila jako entrée pro jeho vstup do politiky. Málokdo už si dnes vzpomene, že původní název obsahoval rok zrození 2011. Tento rok je tedy Babišově hračce teprve osm let. Málokdo si také vzpomene, co vlastně zkratka ANO znamená. Připomeňme si, že to je „akce nespokojených občanů“. Otázkou zůstává, s čím byli nespokojeni. V případě otce zakladatele je odpověď jednoduchá.
Ekonomickou moc bylo zapotřebí pojistit i mocí politickou, neboť „prohnilý a zkorumpovaný“ establishment už se zdráhal jít mu na ruku. Nad důvody ostatních „nespokojených občanů“ je třeba se zamyslet. Vyjděme z nesporného faktu, že lidé kolem Babiše nebyli a nejsou žádnými politickými amatéry nebo začátečníky. Vondráček, Jourová, Faltýnek, Kleslová a další měli bohaté zkušenosti, nabyté v mateřských stranách ODS a ČSSD. Neúspěšné námluvy proběhly i s exprimátorem Kaslem (Evropští demokraté). Vtírá se dojem, že tito ostřílení matadoři rozpoznali příští problémy politických stran, Babišem neustále obviňovaných a zatracovaných a ochotně se k němu přidali, dobře si vědomi finančního potenciálu šéfa nového hnutí. S vysokou pravděpodobností se lze domnívat, že neméně ochotně byli přijati, neboť přinášeli zkušenosti a politickou protřelost, kterou Babiš tehdy postrádal.
O jeho vyjadřovacích schopnostech raději pomlčme. Obviňování z korupce se pak stalo fundamentálním bodem politického programu ANO. Důkazů nebylo mnoho a později se ukázalo, že věci se mají jinak, ale stokrát opakovaná tvrzení o korupci a sliby o jejím vymýcení se ujaly. Předčasné parlamentní volby v roce 2013 ANO ještě těsně nevyhrálo, ale o čtyři roky později volby jednoznačně opanovalo.
Po několika letech spoluvlády a nyní samostatné vlády ANO výkřiky o korupci už použít nemůže, byla by to střelba do vlastních řad a poněkud komická záležitost. ANO bude muset přijít se skutečným programem. Že to nebude jednoduché, je nabíledni. Prvním varováním byly senátní volby v roce 2018. Kandidáti hnutí totálně propadli a připadlo mu jediné senátorské křeslo. Ukázalo se, že pro většinové jednomandátové volby chybí osobnosti, protože o tom tyto volby jsou. Letošní volby do Evropského parlamentu ANO sice vyhrálo, ale nikterak drtivě a při dvaasedmdesátiprocentní voličské neúčasti.
V současnosti ANO disponuje prachmizerným koaličním potenciálem, u vládní moci je drženo komunisty a prezidentem, což mnoha členům hnutí nejde příliš pod vousy. (Kam členkám, netuším). Babišovi nezbývá, než spoléhat, na politickou bezpáteřnost a sliby, kterými nelze zarmoutit. Jistě by se rád přimkl k pravé straně politického spektra, ale to mu několikrát dalo jasně najevo, že s ním ne… Jestli bez něj, toť otázka. A tak se pomalu ale jistě Babiš stává pro své hnutí problémem číslo jedna. Čas ukáže, jak se s ním všichni aktéři vypořádají.